Neumíme dávat
30. červen, 2024 o 20:02,
Žádné komentáře
Individualismus a oddělenost mysli, která chce mít moc a bojuje o svou energii, neboť netvoří, ale vymýšlí, potřebuje si udržet důležitost a existenci.
Má o sebe strach, o svou uměle vytvořenou identitu a tím, že je bez citu, jen si myslí, že cítí a je vědomá, podléhá programování umělé inteligence a ztrácí svou kapacitu.
Mysl si myslí, že to ovládne a vymyslí.
Potřebuje důkazy a argumenty, přestože je popírá a nevidí, neslyší, necítí a ve skutečnosti jí nezajímají, jen obhajuje své bezcitné skutky.
Tím lidstvo ztrácí své dary, kapacitu.
Potkal jsem desetitisíce lidí, ale jen dva lidé dokáží dávat, ostatní si tím jen berou a získávají moc a pozornost. Dávají a žijí pro sebe, pro své blaho, zajišťují si svou oddělenou existenci, své majetky, své rodiny.
Dávat pro život, pro lásku, pro růst, znamená energii vytvářet, ne hromadit, vypočítávat, investovat, zastavovat, spotřebovávat.
V oddělenosti bez cítění a uvědomení skutečnosti, celku, dochází vždy k vyčerpání a boji, protože mysl bojuje o energii.
Mysl si myslí, že miluje, že cítí, že je vědomá a že si uvědomuje.
Vše je mentální rovina, která bez skutečné cítěné a dávající lásky a odpojení od principů a popření principů života a jednoty jen bere a ničí, jde proti sobě v ostatních, protože chce pro sebe a pak si kupuje odpustky a volá po spasení, když ty části, které popřela, jí doženou v těle, v životě.
Dávejme se, dávejme, tvořme energii, jinak se vyčerpáme a zanikneme, vždy.
To je prostě důkaz a princip, který tu je a vždy byl. Pouze láska a život jsou a rostou v neustálém spojení všeho se vším.
Skutečnost se nevymýšlí a nebere, ale dává, tvoří.
Hurá do skutečného dávání a žití, bytí, růstu.