Dopis na FÚ
30. červen, 2024 o 19:37,
Žádné komentáře
Dopis na FÚ:Komu:
Všem skutečným živým lidem a veřejnému zájmu, blahu všech.
Všem finančním správám a všem jež slouží moci.
Věc: Vyjádření k dopisu a vyjádření finančního úřadu Vyškov
Dobrý krásný naplněný laskavý svobodný den.
Odpovídám na vámi určené rozhodnuti o výši daně, vratky DPH dle zákona na nějž se odvoláváte.
Jsem člověk. Jsme občan, co platí daně. Platím daně, aby z nich bylo konáno ve prospěch občanů této republiky, pro veřejné blaho. Z těchto daní jsou placeni úředníci a vykonavatelé moci i ti, co tvoří zákony a jejich zadavatelé, tedy ti, co bohatnou na občanech této země, rostou z jejich, tedy z naší energie.
Jsem pro rovnost a spravedlnost a dodržování zákonů na něž se vymlouváte a za něž se schováváte, při plnění rozkazů z hůry, od vyšší moci, tedy od nadřízených a jejich nadřízených, které všechny platíme z daní, z naší energie, z našich peněz. Vy všichni jste našimi zaměstnanci, já jsem, jako občan váš nadřízený.
Čí vůli tedy plníte? Kdo vám dává příkazy? Kdo rozhoduje? Nad kým máte moc a dokazujete si jí svým chováním a přístupem?
Vy ze své vůle se rozhodnete a určíte. Z domněnky, z představy, ze závisti, z nařízení, z rozhodnutí a určíte. Ze své vůle. Ne ze zákona. Výši, penále, úroky. I zpětně, dle vašeho svobodného uvážení a berete si energii nás, lidí, zaměstnáváte nás a nutíte do nákladů, které vznikají na dokazování, jednání, energii, kterou nikdy nezaplatíte. Já ji chci hradit a chci vaší plnou zodpovědnost za vaše chování. S plnými důsledky a vymahatelností rovným způsobem, abyste si rozmysleli, jak a co konáte.
Určíte čas, do kdy se má občan rozhodnout. Občan, kterému sloužíte, ten občan jež si vás najal a platí, abyste konali pro jeho dobro. Občan jehož likvidujete a jdete proti němu, přestože máte být jeho služebníkem.
Vy jste přesvědčeni, že občan lže, že nemá nárok na něco. Protože vy lžete stále a zakrýváte skutečné kroky státu a úřadů a vaše osobní zájmy.
V mém případě nemám nárok na vratku DPH v plné výši, protože jste přesvědčeni, protože jste se usnesli, protože jste se rozhodli, protože se domníváte, protože jste zkoumali, ověřovali a využili nástroje, které předraženým způsobem, platil občan, ale občan k nim nemá přístup. Občan má jen povinnosti, ale žádná práva. Je rukojmí vaší moci, vašich názorů a nálad a skrytých nařízení, lží a masek, za něž se zákonotvůrci schovávají. Stát vybírá a určuje a je řízen korporáty a těmi, jež těží tuto zemi ve svůj osobní prospěch. Vždy to tak bylo, ve všech společenských uspořádáních, kdy zatím žádné z nich tu nebylo pro blaho lidu a skutečné naplňování veřejného zájmu. Všechna uspořádání jsou mocenská, a za slova o dobru pro občana, za zákony a nařízení, maskují své skutečné zájmy a skutečné vazby a skutečné zadavatele, jež řídí zemi. Planetu. Občan, tedy člověk, je pouze zdrojem energie a nástrojem, otrokem, jež má zajistit bohatství této řídící složce moci, jež bohatne a udržuje lidi v tlaku, poslušnosti a využívá k tomu všechny nástroje, jež vytváří, pro zajištění pořádku. Policii, vojsko, politiky, právníky, soudy, finanční úřady, zdravotnictví, tajné služby, vydírání, vyhrožování, zastrašování, likvidace na všech úrovních. Úplatky, sliby. Kdo plní a maká, a jede dle této iluze vyšší vůle, konající naoko pro lidi, ten je dočasně ušetřen, neboli využíván proti těm, kdo neplní, je neposlušný, nevejde se do tabulek, je mimo rámec snesitelnosti, udržitelnosti otrokářského systému. Tedy je svobodný, zdravý a koná pro nejvyšší dobro, což je neslučitelné s mocenským principem osobností.
Tedy dle své vůle a stejného principu se odvolávám na stejný zákon a stejné rovné principy. Vy jste určili, že nemám právo a předmět určený k podnikání neslouží plně k podnikání, ale pouze z 50 ti procent.
Dle své zkušenosti a důkazů tedy určuji, že budu odvádět pouze tolik daní, kolik procent je používáno státní mocí a jeho posluhovači, k realizaci veřejného blaha. A budu platit až poté, co my stát vrátí všechnu mou vynaloženou energii, která mě připravila o můj blahobyt, o prostředky. Se všemi úroky a penalizacemi. Zabránila mému růstu, z vůle úředníků a různých rozhodnutí různých ministrů a spřízněných firem, jež naplnili tuto vůli a soukromé kapsy těch, jež si rozdělují a rozdělovali státní rozpočet. Mnoho zakázek ani nebylo realizováno, přesto bylo státem proplaceno. Mnoho zakázek, jež bylo vytvořeno za desítky či stovky tisíc, či jednotky milionů a miliard, dodavateli, bylo proplaceno přes spřízněné firmy, tedy přes generální dodavetele, ze státní kasy, v mnohonásobcích. Některé zakázky byly fakturovány dvakrát. Některé jsou realizovány skutečnými dodavateli, ne překupníky, pouze ve výši cca 10-70 %, bez skrytých položek, jež na zakázky ani nejdou, jsou zatajeny a vyškrtnuty a rovnou jsou používány pro rozvoj osobního blaha všech, jež se na tom podílí. Z těchto veřejných peněz roste bohatství vyvolených a spolupracujících úředníků a firem. A někde je třeba to vyvážit. Lidmi, poctivostí druhých, kteří dodržují zákony, které jsou používány proti nim a po nichž se dodržování chce. Ti, co zákony tvoří a mají z nich prospěch, je dodržovat nemusí a vědí, jak je plně obcházet a zneužít pro svůj prospěch a jak je neustále zpřísňovat tak, aby se kanály osobního prospěchu nezastavili. Mluví, slibují, používají psychologii, aby davu, tedy lidem, zavřeli pusy a oni měli dále ochotu chodit do práce a dorovnávat zlodějské principy.
Paradoxem je to, že vždy ty zákony a iluzi podporuje dav, který je vždy tím davem, který je nejvíce poškozován. Věří na sliby, na iluze a ze svého strachu a své nespokojenosti, protestuje, vyvolává hesla a ve skutečnosti se nezajímá o souvislosti a dál podporuje mocenský princip lží a tlaku, neboť tak lidé sami žijí ve své nevědomosti a zajímá je jen osobní prospěch a ne veřejné blaho a mír, ani svoboda.
Tedy sami lidé podporují moc a nesvobodu. Budují osobní prospěch, jež je postavený nad veřejný zájem a taková je pak celoplanetární společnost. Pak se nikdo nemůže divit. Obal, tedy lež, prodává. Obsah již nikoho nezajímá. Slibem nezarmoutíš. Nemusíš ho nikdy splnit, jen ho využiješ pro získání zákazníka, občana, na svou stranu. Když pak máš moc a peníze, můžeš si dělat co chceš a již tě občan ani zákazník nezajímá. Ty tvoříš nástroje moci a občan, který chce moc, je podporuje, i když jsou využity proti němu. Jsme slepí, hluší, bezcitní, robotičtí, apatičtí, nelidští, přestože používáme vznešená hesla a slova. O člověka nikomu nejde. Jde o moc. O bohatství jednotlivce, ale ne celku. Když nezměníme, jako lidé v sobě, principy chování a budeme dále lhát, mlžit a prodávat, tedy žít obaly, vztek, závist, manipulaci, lži, nenávist, osobní zájmy, nezájem, neochotu ke změně, byť se můžeme stále bavit o chtění změny a scházet se v nesouhlasných sdruženích a měnit obaly, ale nechávat obsah, který je shnilý, pak se nic nemůže změnit. Musí se změnit náš postoj, náš přístup.
Princip. A jediný věčný princip, je ten božský. Kde je rovnost, láska, soulad, harmonie, růst všeho a všech. Vzájemnost, naplněnost a veřejný zájem. Tedy radost a štěstí všech. Rovnost. Lidství. Božský člověk na zemi, který vše tvoří.
Co tedy dál tvoříme a chceme tvořit?
Vyčísluji tedy své ztráty na 222 milionů korun. Ztráty energie peněz a energie lidských zdrojů promrhané zájmy úředníků jsou nevyčíslitelné. Ale k veřejnému blahu slouží sotva 10 % vybraných prostředků. A to jen díky tomu, že by se jinak otrokářský systém nedal udržet. Lidé musí věřit a být udržováni v přesvědčení, že se koná pro jejich dobro. Tedy něco se musí někde investovat a projevit. Musí se lidem rozdat koblihy, dát jim nějaké důkazy, že státní prostředky slouží státu, pro lidi, i když to tak není. Jen se vytváří iluze. Kdo ji kdy v historii viděl, byl odstraněn.
Kdo vidí dál, za všechny hranice, vždy koná pro nejvyšší dobro všech a taktéž takový člověk, byl vždy odstraněn. Kým? Lidmi a mocí do jejíž rukou svou moc lidé odevzdali. Ze strachu o život, o existenci. Díky síle zbraní, jež na ně mířili, při slibu, že když této moci lidé budou sloužit, budou spaseni a ochráněni. Jim se nic nestane. Zabij bratra, tobě nic neuděláme. A tak se stále válčí, zabíjí, znásilňuje. Kdo? Člověk s člověkem. Ze strachu. A lidé se dál zaprodávají za slib, že jejich rodina bude z této genocidy vynechána. Kdy to tak ve skutečnosti bylo? Kdo má moc, vždy odstraní toho, kdo by ji mu chtěl vzít. Tedy využít a pak odstranit. Ti nejbližší jsou pak ti nejnebezpečnější. Stále stejný vzorec, tolik důkazů, tolik válek, tolik historie, tolik pomníků hrdinům, tolik slibů a stále stejné kolečko a stejný kolovrátek, který přede písničku moci jednotlivce na úkor celku. Lidé se vzdali sebe a stali se otroky. Za pivo, koblihy, lízátka, iluzi bezpečí a jistot. A je jedno z jaké úrovně sloužíte. Jestli z úrovně dělníka nebo miliardáře, který si myslí, že je za vodou. Kolektivní má vždy dosah na kolektiv a na výsledek ve společnosti. Tedy válka a sebedestrukce snižuje hodnotu peněz všech, hodnotu majetku a nikdo se pak neptá, když se potápí Titanik.
Svoboda, život, láska se nedají měřit a za žádné bohatství koupit. Jaká je tedy naše společná loď? Kdo ji řídí a kam společně plujeme?
Dokažte mi, že to je jinak.
Dokažte mi, že s mými prostředky je nakládáno ve 100% pro mé blaho a blaho země.
Vraťte mi, co jste si ze své vůle vzali.
Po splacení začnu platit opět 100 % daní.
Nyní určuji, že daně budu platit až se mi vše vámi vrátí a vytvořím pak vyšší zisk. Nyní určuji, že z přebytků a zisků, po navrácení toho, o co jste mě připravili, budu platit 10 %.
To je fér, to je rovné. Stejný zákon, stejná oznamovací pravomoc, stejná rovnost, stejný přístup. Jen já nemám policii, lékaře, psychology, psychiatry, vědce, vojáky, a sílu moci a davu, ani nemanipuluji, ani nemám média. Tedy nemám stejné nástroje a nemám tuto moc, abych ji použil. Tedy trpaslík s obrem.
Přesto mám srdce, jsem člověk, jsem živý a mám sílu Boha. Mám sílu lásky. Mám sílu stvoření a tvoření. Nevinnosti a ryzosti. Stojím rovně a dívám se vám všem do očí, mysli, duší a vidím, cítím, miluji, přeji, neuhýbám, nebojím se. Nevím proč. Vy jste přece také lidé a uvnitř sebe nesete to samé. Proč tedy volíte opak a jdete stále proti sobě a křivíte se a prosazujete se? Tak moc už se sami sebe, o sebe bojíte, že se dál hodláte ničit, ponižovat? Tak moc jste již zapomněli, jakou moc má člověk? Vyměnili jste sebe za peníze, za iluze? Vzdali jste se člověčenství. Pro co? Za sliby? Za nemoci? Za války? To vás baví a to chcete? Proč tedy mluvíte o lásce, světle, zdraví, lidskosti, svobodě, když ji nežijete a ve skutečnosti k ní nesměřujete a neděláte žádné kroky? Změna nastává v nás, v přístupu, v ochotě, v otevřenosti se svému, tedy našemu, skutečnému potenciálu. Kam nás moc jednotlivce dovedla? Kde jsme a kdo a kým jsme? Víte to?
Proč jsme se uvrhli do vězení a i když nám v něm není dobře, tak se tam nějak snažíme přežít a určovat si pravidla pohybu ve vězení, v němž se stále sami držíme. Držíme hubu a krok, protože do klece dostáváme krmení? Kdo nás vydírá a kdo na nás míří zbraněmi? Kdo nám lže? My sami.
Proč? To si každý odpovězte sami. Zatím však 100% lidí s nimiž jsem se potkal a nabídl cestu skutečné svobody, vzájemnosti a veřejného blaha, zvolilo pokřivení, osobní prospěch, masku, sklopilo hlavu a zvolilo lež. Lepší brabec v hrsti nežli holub na střeše. Máme mnoho rčení, kódů pro zapomění a výmluvy. Alibismus je úžasný nástroj. Kdo to vždy odnesl a doplatil na to? My lidé. Protože to dovolujeme a vždy volíme mocenský princip a necháme se ovládnout strachem.
Tolik lidí jsem inspiroval, tolik lidí si vzalo, tolik lidí z toho má prospěch a roste jejich blaho a ani jeden nemá odvahu se přiznat, narovnat a sdělit to celé. Dávám vše a vždy to tak bude. Zůstávám naplněným člověkem, který stojí rovně a i přes to, kolik lidí se mě snažilo zabít, zničit, pomluvit, ponížit, odstranit, stojím tu dál a dál dávám, inspiruji a tvořím svět, ráj, v němž jsme si rovni. Je mi jedno, jestli se někdo probudí, jestli nám tu na zemi bude dobře, kolik nás tu bude, jestli se raději vyhubíme, opět, nebo narovnáme a probudíme. Sjednotíme. Nejvyšší principy nikdo neobejde a nikdo před sebou nikam neuteče. Nikdo. Jaké nástroje, kdo používá, i když si je neuvědomuje, takové ho doženou a takovými sejde.
Mějte všichni krásný život. Přeji vám naplnění a narovnání, probuzení a zájem o život. Milujte skutečný život, který se nekupuje za peníze, zážitky, ale žije se v nás a z nás vyrůstá.
Přeji lidem žité lidství a vzájemnost. Bez kompromisů. Já tu nejsem na trhu, abych obchodoval s lidským životem, duší a smlouval. Určoval hodnotu svobody, života. Život, daně a peníze nepotřebuje, to my jsme si je tady vytvořili jako nástroj moci a díky nim udržujeme sami sebe v poslušnosti. Za peníze se pak schováváme, za úspěch, za naučené obraty, za krásné obleky a obaly, domy, jachty. Proč nežijeme lásku a vzájemnost, ale prospěch jednoho na úkor druhých? Můžeme se tvářit sebesvatěji, ale skutečnost je a bude vždy vidět. Nikdo se neschová sám před sebou. Vše je propojené, tedy i ekonomika, i peníze, i úspěch.
Stále je tu možnost lidství a univerzální hojnosti, růstu všeho a všech v rovnosti. Proč nevolíme tento princip, princip božského lidství, život v ráji, království nebeské, ale nemoci, války, zbraně, iluze? Proč nevolíme lásku? Ne mentální iluzi lásky, ale cítěnou, prožívanou, dávající lásku, která znemožňuje válčit, soutěžit, konkurovat, dokazovat, dosahovat, protože zajišťuje rovnost, mír, svobodu, hojnost, zdraví. Plnost a přesto stálou zábavu, radost, věčnost. My však stále volíme omezenost a hranice, ploty, bariéry, překážky, sebedestrukci.
Vážení lidé, úředníci, podřízení, nadřízení, mocní i nemocní, objímám vás a děkuji, že jste tak krásní.
S rozhodnutím úřadu, jež by měl dohlížet na naší životní energii ve formě peněz, nesouhlasím a bez celého kontextu a díky nezájmu o skutečnost, odmítám nadále tento princip sytit, dokud nedojde k narovnání. Tedy určuji si výši daní, viz výše. Mám přece stejný zákon, který je tu pro mé blaho a mám tu rovnost, tedy mohu se chovat stejně. Navíc si to celé platím. To je přece fér a vy mi říkáte, že jste lidmi a že chcete, aby to bylo spravedlivé. Jsem tedy stejný porotce, soudce, vykonavatel, jako vy. Jste tu pro mě a já pro vás. Jsme tu pro sebe a spolu. Je to jinak? Přiznáte se nebo ne?
To se asi opět brzo dozvím a vy dozajisté opět uděláte vše pro zakrytí skutečnosti, a pak vystoupíte s nataženým ukazováčkem a budete mě soudit a sebe vynášet na světlo, jak jste úžasní, poctiví, dobří a já jsem zloduchem, který si zaslouží 20 ran na holou. Na pranýř, bičovat. Ne dnes máme léky, blázince, vznešené diagnózy a mírumilovnější laskavé nástroje. Dnes máme dokonalá média. Titulek, obal a je to. To stačí. Text už nikdo nečte, zájem lid nemají. Již mají v sobě dost léků na to, aby se zajímali a chtěli poznat sebe, tedy skutečnost. Jsou umlčeni silnými sedativy. Dobře naprogramovaní, jsou poslušní a bez citu a lásky, v hlavě se dobře vládne. Kdo je odpojený od sebe, je snadným nástrojem moci.
Nabízím všem inspiraci a veřejně se přiznávám k veřejnému zájmu a blahu pro všechny. Přidá se konečně někdo? Nebo ta dovolená dvakrát za rok, je tak lákavou nabídkou, abyste zůstali v zajetých pohodlných omezených kolejích bez zájmu o život, ve strachu, v nemoci, ve slibech?
A až opět v zoufalství a ve ztrátě jistot a na hranici života jste začali volat po životě?
Prošel jsem tolik oborů a oblastí a veřejný zájem a skutečný zájem nikde. A tak jsem napsal 22 knih, rozdal všechen majetek, stal se důkazem a inspirací a vy mi nechcete tento podnikatelský veřejný zájem uznat? Zpochybňujete se? Přiznáváte se? Bojíte se? Dávám a vy chcete brát? Nesoudím a vy chcete stále soudit? Nehodnotím a vy stále hodnotíte? Ukazuji rovnost a vy stále pýchu a sílu moci a nadřazenosti? Ukazuji lidství a vy mluvíte stále jak stroje, které nesou algoritmy a dle nich jednají.
Pojďme to společně změnit, ukažte odvahu to udělat jinak.
Dovolávám se k lidem, k živým lidem, neboť z úst vykonavatelů toto slovo stále slyším, ale jednání je strojové, robotické, vypočítané, určené, nelidské, jednostranné, mocenské.
Jak to tedy je?
Je tu ještě člověk, na této krásné zemi nebo jen algoritmy, roboti, stroje, které nám vládnou?
Spojíme se v síle jednoty, rovnosti a člověka, nebo se tu opět vyvraždíme a ponížíme?
Děkuji komukoliv za ochotu ke skutečné změně vedoucí k lidskosti a sjednocení a ne rozdělování pomocí nástrojů moci, které stále lidstvo zvou do zbraně a vedou proti sobě.
V úctě k životu, k jeho hodnotě a darům, člověk, živý, otevřený a cítící, tvořící změnu, dávající, milující, inspirující.
V Brně, 27.7.2023