Neumíme skutečně dávat
25. březen, 2024 o 19:02,
Žádné komentáře
Neumíme skutečně dávat - chceme stále jen brát
Já vs MYMusí se to tvářit vědomě, důležitě, vznešeně, exoticky, aby to mělo hodnotu. Masky, techniky, složitosti, bezcitnost, snaha získat energii z druhých. Ideálně, když je to z jiné dimenze či vesmíru, jiná civilizace. Kmen Kogi, Avatar, Tibet.
Prostě vše, co přitáhne pozornost a dá se to zpeněžit, vyvolat stav důležitosti a neobyčejnosti.
Být člověkem nám nestačí, je to moc obyčejné a nudné. Myslíte?
Naplněnost a dary dané člověku, jsou tak mocné, že dokáží nemožné, ale díky tomu, že tvoří a neberou, nepotřebují nic zabarvit, zamotat, zesložitit, protože je to prosté a jednoduché, tak se to jeví jako samozřejmé a bezcenné a tak se podceňujeme, ponižujeme, cítíme se malinkatí, bezcenní a čím více to tak je, o to více se musíme snažit o dosažení velikosti, důležitosti, zajištění své osobní hodnoty.
Tvoříme svět pyramid a hodnotovou hierarchii a dáváme tomu punc, lesk, obal, aby to dobře rostlo.
Pozitivní, negativní.
Jeden pozitivní žijící na úkor druhých, vytváří mnoho důsledků negativity a dělá, že se ho to netýká, protože má hranice a respekt a může si bez zodpovědnosti dělat, co se mu zamane, protože má moc a peníze.
A my to podporujeme a tolerujeme a pak se divíme těm důsledkům.
Dualita je prostě dualita.
Moc je prostě nemoc a zánik, válka. Vždy.
Spotřeba takové společnosti je vždy nevyhnutelná, neboť nikdo nedává, netvoří, ale všichni berou. Pozitivně nebo negativně, je to jedno.
Proč jsme se narodili na Zemi, proč jsme v lidských tělech, co jsme a kdo jsme?
Jaká je naše skutečná podstata?
Samé výmluvy toho, abychom nemuseli dávat a dál mohli brát.
Pokud nezměníme princip, můžeme si říkat co chceme a tvářit se klidně svatě nebo veledůležitě či léčitelsky. Mluvíme o lásce, spojení, jednotě, životě, ale čím dál tím opovrhujeme a těchto skutečných darů lidství se bojíme a vyhýbáme se sobě obloukem. Pokud to někdo žije na území ČR, tak to nemá hodnotu, na tom se nedá vytřískat zisk a pozornost.
Byli jsme na knižním veletrhu a tam se to krásně ukázalo, jak na tom jako společnost jsme.
Skutečnost není hodnotná, ale iluze, lži, smyšlené příběhy, ano. Být člověkem se nevyplácí.
Nemá to hodnotu.
Být naplněným, smát se, dávat, nic po nikom nechtít, tvořit pro celek, pro sebe ve všech, v cítění sebe ve všech, je podezřelé. Náboženští fanatici a zasvěcenci nauk církví, technik a Ježíše, nás obrací na víru a materialisté si zase myslí, že jsme Jehovisté. Prostě jen se smát, být otevřený, naplněný je důvodem ke zničení. To ne, to se nedá podpořit. Nikdo živý tady na zemi nezůstane. Mysl vytvoří domněnky, představy, analýzy, soudy, hodnocení bez ochoty a zájmu cítit, neboť je bezcitná a osobní. Potřebuje energii.
Zajímá nás tedy kým jsme? Zajímá nás skutečné lidství a principy života a jednoty?
Celý život jdu a všichni co se smějí, léčí, vydělávají na zdraví, lásce, životě, končí ve chvíli, kdy se jim dotknete v ryzosti osobnosti, majetku, rodiny, dětí.
Hned je po lásce.
A tací lidé hned udělají vlnu soudů a jejich ovečkám to nepřijde divné.
Najděme ochotu se skutečně otevřít sobě, jít k sobě a ne stále proti sobě. Přinese vám to všem prospěch, i vašim dětem a zachováme na zemi druh zvaný Člověk.
Božský celistvý člověk - tvůrce a věřte, že skutečná cítěná jasná energie tvůrčí lásky je krásná. Už ji nebudete muset směňovat za fejky. A pak přestanete hledat a bloudit. A budete skutečně šťastní a nebudou již války a rozdělenost.
Milujme se cele a všichni, bez hranic a bariér, v plné zodpovědnosti přijetí těch důsledků stavu ve kterém se společně nacházíme a do kterého stále přikládáme sebou a doháníme se v začarovaném kruhu.
Člověk za Zemi žijící pole My v lásce spolu.
Zdenda