Boží Ruka
3. únor, 2024 o 17:24,
Žádné komentáře
Boží Ruka
Dar života, dar lidství, dar lásky. Rovnost. Světlo. Věčnost.
Člověk dostal vše, je vším a všemi. Dokáže tvořit nové světy.
Jsem člověk, jsem božský člověk.
Jsem propojený se vším živým, nesu v sobě veškerý potenciál zrození, stvoření.
Zvolil jsem si život na zemi a tuto zkušenost. Miluji život, jsem za něj vděčný.
Nečaruji, nekouzlím, nepovyšuji se, neponižuji, nežiji na úkor druhých, nikoho nevytlačuji, nikoho neporážím, s nikým nebojuji.
Jsem otevřený.
Jsem My.
Nejdu proti sobě, ale kráčím v lásce spolu.
Jsem inspirací pro všechny bytosti prostoru existence.
Skutečná změna, skutečný mír, skutečný klid a pokoj v duši.
Skutečný domov.
Dávám a zářím. Nelžu, nekradu, nemodlím se, nepotřebuji ke zpovědím, nezbavuji se zodpovědnosti, stojím rovně, narovnávám, oživuji, probouzím, nekalkuluji, neobchoduji se životem, láskou a energií života, člověka, země. Nevykořeňuji se.
Spojuji v sobě vše. Nesu klíč k volné energii.
Co je na tom krásné? Být a žít? Cítit, milovat, dávat?
Nejde to zneužít. Je to věčné. Je to ryzí, je to nevinné. Je to lidské. Je to božské.
Kdo si myslí, že dál bude těžit energii země, člověka, bude se povyšovat a žít principy pyramidy, zacyklení v kruhu, oddělenost, bude se moci přetvařovat, schovávat, maskovat, brát a křivit se, aby si pro sebe získal, čaroval, je v iluzi.
Končí individualismus a uspokojování se, naplňování se zvenku, kupování si odpustků a místa na výslunní.
Já a oni.
Pro mě všechno a pro ostatní nic. Charaktery, prázdná slova, hrdinství, mentální či vědomé a chemické toxické lásky.
Můj dům, moje rodina, moje dítě, moje bezpečí, moje bohatství, můj národ, moje rasa, moje náboženství, moje tituly, moje nauky, můj pozemek, moje hranice, moje zásluhy, moje peníze, moje moc.
Kdo si vzal, bude dávat.
Nikdo si již nebude moci hrát na lásku, na život, na člověka.
Žádní mistři a žádní žáci. Žádné techniky, zvyky, naučenost. Pouta. Svázanost. Omezení. Důležitost. Sláva. Kalkul a intriky. Sycení se zvenku. Vysávání energie. Konec hry.
Všechny civilizace zanikly z pýchy a oddělenosti, z bezcitnosti. Končí mocenský princip.
Bez žité a skutečně cítěné dávající lásky to nepůjde. Nikdo před sebou nikam neuteče.
Bůh vidí všude a všechny. Myšlenky, skutky, skutečnost. Cítí a miluje.
Žádný bunkr, žádné místo ve vesmíru, žádné zákoutí. Není prostor, kde by se dalo zamaskovat to, co většina lidí zvolila. Vše zmizí, o vše všichni přijdou. Všechny struktury, zdi, bariéry, se rozpadnou.
Co zůstává?
Věčnost, jednota, život, láska, božský člověk - tvůrce. Narovnání. Spravedlnost.
Růst všeho a všech, v lásce spolu. Jedinečnost pro celek, rozkvétající v květu života.
Skutečný mír, skutečný klid, skutečná radost, skutečné štěstí, skutečná vzájemnost.
Realizovaná a žitá jednota. Muži, ženy, děti, člověk. Na zemi, v lásce.
Celistvá božská bytost a my jako její součást a zároveň to vše v nás.
Zdravé rostoucí božské tělo.
Naplněnost.
Děkuji, že je to možné a že to žiji a nehraji si na to.
Jsem člověk. Jsem MY. Děkuji všem, co cítí, dávají, stojí rovně a jsou tou skutečnou změnou, která to vše umožňuje.
Již se na tom nikdo nebude přiživovat, ti, co se to snaží udržet a zničit a dál z toho stát na vrcholech pyramid a hrát si na svaté. Žádná posvátná místa, žádné ochrany, žádné triky, žádná vyjímečnost. Kdo vysává bude vysát.
Nechte se překvapit z toho jak všichni budou obnaženi a světlo si posvítí na všechny.
Slunce dává a svítí bez rozdílu a spálí na popel vše neživé a umělé, parazitující.
Boží ruka vám zamává a podá vám sebe, aby každý mohl vstát, ale narovnaný. Již naposledy.
Žádné dimenze, civilizace, záchrana z vesmíru, žádní hrdinové.
Člověk ryzí, nevinný, božský. Tady na zemi.
Kdo nepřijímá život a člověka a je mu to málo a přesto žije ze zdrojové energie a bere si jí pro sebe, již o ni přijde, není kde brát.
Klíčem k vzestupu je láska, život, člověk, rovnost, světlo, naplnění, spojení.
My jako já a Já jako My. Celistvé bytí. Hojnost pro všechny, bez příživnictví.
Je to krása.
Božské tělo je zdravé, sladěné, harmonické, věčné, tančí a raduje se, tvoří.
Nová země rozkvétá a vytvořil jí člověk. Není tam, ale je tady.
Je dostupná jen těm, kteří ji žijí a tvoří. Ta nabídka tu byla vždy.
Brána byla otevřená dlouho. Zlatá brána.
Kdo do ní vejde?
Nejde si ji koupit, ani jí vládnout a získat mocí a silou zbraní, bez citu.
Další nabídka již nepřijde. Již máte jen jeden život, poslední vůli, poslední možnost.
Jak s ní naložíte je na vás, mé milované děti.
Dostali jste vše a bylo vám to málo.
Jsem tu stále.
A dál?
Věčnost. Světlo. Život. Láska. Člověk. Realizovaný plný potenciál bez omezení. Ve všech, pro všechny.
V lásce spolu Zdenda.